A co je za problém? Tak si ten screen neprohlížejte když vám tak vadí. Když čtu ty výblitky rozlučkovejch screenu, tak si myslim svý, ale nikomu to necpu. Když k otmu screenu nemam co říct, tak mlčim...
Je zbytečný se hádat. Tak se jim to nelíbí, nepobavilo, nezaujalo je to.
Je jedno jestli je ten screen špatnej či zda mají špatnou náladu nebo jim to vůbec nic neříká a nezajímá je to.
Mimochodem za nějaký čas praxe jsem zjistil, že ignorace někoho, řekněme dle vyjadřovacích prostředků nebo i názorů nižšího, pomůže mnohem lépe než nějaké dlouhé hádky.
Nejspíš je to asi tak, že sediky už je tak zoufalý, že na sebe takhle trapně upozorňuje, místo aby to přešel mlčením jak by to udělal rozumný člověk, a herpingu je pořád navztekaný že musí platit nájem za platina domek.
Všímání si jich je akorát podporuje v tomhle postupu, prostě je nechte, Lentar už taky nepíše pod každý screen "lol", když viděl že to nikoho nezajímá.
Mě je to volný, chtěl jsem tu předeslat svůj RP příběh, tak jsem učinil, upřímně je mi fuk jestli ho bude herpingu nebo sediky znát nebo jestli se jim bude líbit. Pochybuju že to oni se budou s Vlkem tak či onak setkávat :)
Morhuen: Né že bych se rád hádal, ale rád se zaobírám psychologií a abych řekl pravdu, nejvíce mě těší pozorovat reakce některých lidí, kteří se po výlevu svých emocí špatným směrem nezmůžou na nic jiného než na staré "lol".
boze to je kokotarna, vsechny ty screeny po sobe... pribeh naprosto padlej na hlavu, o cloveku kterej je nakej retardovanej introvert, hleda padesatkrat knihovnika, nadava mu na bordel a pak mu de nadavat do hospody, fakt super rulez mega vec *tleska a klani se*
Ten člověk žil stovky let v srdci Hvozdu, kde ještě žádný z vás nikdy nebyl, a kde se bohužel nakazil. Utekl a dostal se do civilizace, ale nákaza v něm už byla zakotvená natolik, že ho volání nakonec přinutilo se vrátit.
Knihovníka hledal padesátkrát čistě protože je to bard, na tom snad není nic tak padlého na hlavu.
Nakonec se vzdal jakékoliv formy civilizace a utekl do pustin, na hostinec narazil náhodou, on ten hostinec je naprosto mimo civilizaci, a když tam narazil na knihovníka, jak tam odpočívá, spokojen na vrcholu společenského blaha, něco se v něm zlomilo. Už tak chtěl ze sebe vyřvat všechen vztek a nenávist, zoufalství. Naskytla se první možná oběť a tak si posloužil, bohužel nebo snad naštěstí si to knihovník nenechal líbit.
Nevidím na tom příběhu nic tak nevysvětlitelnýho nebo padlýho na hlavu. Možná není zajímavej, poutavej nevím, ale rozhodně má nějakou kostru, a kdyby sis přečetl mé knihy věděl bys to. Také jsem psal, že bez přečtení to možná nebude až tak pochopitelné.
